Združenie dobrovoľných robotníkov pracujúcich na obrane Cirkvi, Tradície a Kráľovstva Kristovho.

+

Cum ex apostolatium officio - O exkomunikácii (Pavol IV.)



Pavel,  biskup,
služebník služebníků Božích.
Na věčnou památku.
  
Úvod
     Na základě Apoštolského úřadu, který je Nám svěřen od Boha, třebaže ovšem bez Našich dostatečných zásluh, doléhá na Nás všeobecná starost o stádce Páně. Proto jsme povinni, abychom k vašemu věrnému opatrování a spásnému řízení po způsobu pozorného pastýře stále bděli a abychom velice pečlivě učinili takové opatření, aby v této době ti, kteří se v důsledku hříchu stále nevázaněji opírají o svou vlastní moudrost a stále osudněji se v míře větší než obvykle pozvedávají proti zachovávání pravé víry a nadto pomocí pověrečných a vymyšlených překrucování komolí smysl Písma svatého, jakož se i snaží jednotu svaté Církve katolické roztrhnout jako nesešívané roucho Páně; aby tedy tito byli od stádce Kristova zahnáni a aby se mylné učení nemohlo dále šířit, když oni pohrdají tím, aby byli učedníky pravdy.
 § 1    Se zřetelem na tuto tak obtížnou a velmi  nebezpečnou záležitost má římský velekněz, který je zástupcem Božím a náměstkem Ježíše Krista na zemi, nad národy i říšemi neomezenou pravomoc a soudí všechny, aniž by sám na tomto světě podléhal nějakému soudu; avšak smí se mu odporovat, shledá-li se, že se odchýlil od víry. Čím větší je však to nebezpečí, které na sebe nyní přitahuje pozornost, tím úplněji a pečlivěji se musí dbát toho, aby žádní falešní proroci nebo jiné osoby, které mají světskou moc, nezapletli politováníhodným způsobem do svých sítí duše prostých lidí a nestáhli  nesčetné lidi, kteří jsou v duchovních i světských věcech svěřeni její péči a vedení, s sebou do zkázy a do záhuby věčného zatracení. 
   Nikdy nesmí dojít k tomu, abychom ohavnost zpustošení, jak předpovídá sv. prorok Daniel, někdy viděli na místě svatém. Proto toužíme po tom, pokud tak můžeme s pomocí Boží učinit mocí Našeho pastýřského úřadu, abychom lišky, které usilují zpustošit vinici Páně, polapili a vlky, kteří se snaží napadnout stádce Páně, zahnali daleko od ovčince, abychom nebyli jako němí psi, nemohoucí štěkat, ani abychom nezahynuli se špatnými pachtýři a nebyli srovnáváni se zlým správcem.
 § 2    Po zralé úvaze s Našimi ctihodnými bratřími, totiž s kardinály svaté církve římské, schvalujeme a obnovujeme s jejich radou a s jejich jednomyslným souhlasem vcelku i jednotlivě každou hrozbu exkomunikací, suspenzí, interdiktem, zbavením úřadu a všemi ostatními odsouzeními, cenzurami a tresty, které byli ode všech Našich předchůdců na takové (případy)  uvaleny; dále ty, které byly stanoveny jejich mimozákonnými listy či byly přijaty od Církve Boží na svatých sněmech nebo byly někdy uvaleny či zveřejněny nařízeními a ustanoveními svatých Otců či svatými výnosy, předpisy a kánony apoštolských proti bludařům a rozkolníkům – tyto, tak ustanovujeme natrvalo, musejí být zachovávány a znovu dojít účinnosti, pokud snad v účinnosti nejsou, a v účinnosti zůstat. Všichni, kdo se dosud od katolické víry odchýlili, upadli do bludu nebo se dostali do rozkolu či takový vyvolali nebo se takovým provinili; jsou –li odhaleni, přiznali se nebo byli usvědčeni, anebo (což Bůh nechť ve své milostivosti a dobrotivosti ode všech odvrátí) se nadále od katolické víry odchylují, upadají do bludu nebo se dostávají do rozkolu či takový vyvolávají nebo se takovým proviňují nebo se o nich zjistilo, že se od katolické víry odchýlili, upadli do bludu nebo se dostali do rozkolu či takový vyvolali nebo se takovým provinili a že byli odhaleni, přiznali se nebo byli usvědčeni; - tito, tak chceme a ustanovujeme, že tito každého stavu, stupně, hodnosti, zaměstnání i znamenité důstojnosti, a to i kdyby byli nositeli důstojnosti biskupské či arcibiskupské nebo byli patriarchy, primasy či měli jinou vyšší církevní důstojnost, i kdyby byli kardinály nebo legáty Apoštolského stolce, kdekoli na zemi, trvale nebo dočasně; že všichni propadají výše uvedeným odsouzením, cenzurám a trestům. Totéž platí pro světskou autoritu hrabat, baronů, markrabat, vévodů, králů či císařů a vůbec těch – kdo vynikají vyšší důstojností.
 § 3    Nicméně považujeme za vhodné, aby ti, kdo se nezdržují zlého z lásky ke ctnosti, byli od něho odstrašeni bázní před trestem. Biskupové, arcibiskupové, patriarchové, primasové, kardinálové, legáti, hrabata, markrabata, vévodové, králové a císařové, kteří jiné poučují, a proto jiným musí dávat dobrý příklad setrvání ve svaté církvi katolické; mají těžší vinu než ostatní, protože ničí nejen sebe samé, ale i nečetné další lidi, kteří jsou v duchovních i světských věcech svěřeni jejich péči a vedení, anebo jinak jsou jim podřízeni, táhnou sebou do zkázy a do močálu záhuby. Ve shodě s kardinály a s jejich souhlasem ustanovujeme v této konstituci, která má platit navždy, z odporu proti tak velkému zločinu, se zřetelem k tomu, že v církvi Boží není většího a osudnějšího, a na základě plnosti apoštolské pravomoci stanovujeme, nařizujeme a definujeme, že odsouzení, cenzury a výše uvedené tresty zůstávají v platnosti a účinnosti a zůstanou v účinnosti i v budoucnosti. Všichni společně i každý zvlášť, (totiž) biskupové, arcibiskupové, patriarchové, primasové, kardinálové, legáti, hrabata, baroni, markrabata, vévodové, králové a císařové, kteří dosud zjevně se odchýlili od katolické víry, upadli do bludu nebo se dostali do rozkolu či takový vyvolali nebo se takovým provinili a jako takoví byli odhaleni, přiznali se nebo byli usvědčeni, anebo se v budoucnosti od katolické víry odchýlí, upadnou do bludu nebo se dostanou do rozkolu či takový vyvolají nebo se takovým proviní: budou-li jako takoví odhaleni nebo se přiznají nebo budou usvědčeni; poněvadž jsou v této věci neomluvitelnější než ostatní; tak ztrácejí – mimo potrestání výše uvedených odsouzení, cenzurami a tresty – eo ipso, bez nějakého právního nebo faktického úředního výkonu, své úřady a biskupská sídla, jakož i své arcibiskupské, patriarchální kostely, jakož i svou kardinálskou hodnost a jakýkoli úřad legáta. Rovněž ztrácejí aktivní i pasivní volební právo a jakoukoli autoritu ve svých klášterech, obročích a církevních úřadech, ať spojených či nespojených s duchovní správou, a to bez ohledu na to, zda jsou světskými kleriky nebo členy některého řádu, i kdyby dosáhli na základě zvláštních výhod nebo apoštolského pokynu čili dispenze nějakého právního titulu, kommendy nebo správy nebo vůbec něčeho, na což nebo k čemu měli právo nebo právní nárok. Budou zbaveni všech výnosů a příjmů a požitků, které jim jsou vyhrazeny a přiděleny.
   Také hrabství, baronství, markrabství, vévodství, království a císařství ztrácejí zcela, naprosto a navždycky a jsou pro ně nadále nezpůsobilí a neschopní. Mají být ve všech ohledech vcelku i v každém ohledu jednotlivě považováni za odpadlíky a zrádce, i kdyby předtím některý blud veřejně odpřísáhli před soudem.  V žádném čase nemohou být znovu ustanoveni do svých dřívějších úřadů: na biskupský, arcibiskupský, patriarchální primasiální stolec nebo do kardinálské hodnosti nebo do některého čestného úřadu nebo do nějaké větší či menší hodnosti, ani nemohou nabýt zpět aktivní či volební právo a také ne kláštery, obročí, nebo hrabství, baronství, markrabství, vévodství, království a císařství; nemohou být znovu ustanoveni, reintegrováni nebo rehabilitováni; naopak budou odevzdáni světskému soudu k náležitému potrestání.
   Při zjevných známkách pravé lítosti a náležitého pokání mají být na základě shovívavosti a dobrotivosti Svatého stolce posláni do některého kláštera či na nějaké jiné místo s klášterním denním řádem, aby tam navždy konali pokání o chlebu a vodě v zármutku. Jako takoví odpadlíci mají být pozorováni, jako s takovými se má s nimi nakládat a za takové mají být pokládáni ode všech, jejichž stavu, stupně, hodnosti, zaměstnání mohou dosáhnout, i odevšech, kdo jsou nositeli kterékoli vynikající hodnosti, a to i hodnosti biskupa, arcibiskupa, patriarchy nebo primase či jiné vyšší církevní úřední hodnosti, a také hodnosti kardinálské nebo světské, totiž autority a přednosti hraběte, barona, markraběte, vévody, krále a  císaře; jako takovým se jim mají vyhýbat a jako takoví mají být zbaveni veškeré lidské útěchy.
 § 4    Ti, kdo si činí nárok na patronátní nebo jmenovací právo způsobilých osob pro katedrální, též metropolitní a patriarchální, kostely a také pro klášterní statky, mají povinnost, jsou-li tyto v důsledku takových okolností neobsazeny, postarat se o to, aby tyto úřady nebyly po delší dobu vystaveny nepříjemnostem neobsazenosti, nýbrž aby vytrženy jsouce z poroby bludařů, byly svěřeny způsobilým  osobám, které své podřízené věrně uvedou na stezku spravedlnosti. Pro kostely, kláštery a obročí mají prezentovat tyto způsobilé osoby Nám nebo tomu římskému papeži, který bude právě zastávat úřad, ve lhůtě pevně stanovené podle práva nebo na základě svých konkordátů či úmluv se Svatým stolcem. V opačném případě přechází po uplynutí této lhůty úplné a volné nakládání s výše uvedenými kostely, kláštery a obročími na Nás nebo toho římského papeže, který bude právě zastávat úřad, eo ipso podle práva.
 § 5              Kromě toho ti, kteří takové, kdo byli přistiženi nebo se přiznali nebo byli usvědčeni, úmyslně jakkoli přijímají nebo obhajují nebo podporují nebo takovým popřávají víry nebo jejich nauky se odvažují vydávat za články víry; tito tedy propadají eo ipso1) exkomunikaci, jsou bezectní a nemají volební právo, ať osobně či písemně prostřednictvím posla nebo zmocněnce  pro veřejné nebo soukromé záležitosti nebo pro poradní výbory, pro synodu nebo koncil provinciální  či všeobecný, pro kardinálské konkláve nebo vůbec jakékoli shromáždění věřících. Pro volbu kohokoli nebo k vydání svědectví nemají a nemohou být voláni. Jsou neschopni svědectví a nemají nárok na dědictví; nadto se jim nikdo nemusí zodpovídat z jakékoli záležitosti. Jsou-li snad soudci, nemají jejich rozsudky platnost a nesmějí jim být postupovány k vyřízení žádné právní věci. Jsou-li notáři, nemají od nich vyhotovené listiny naprosto žádnou platnost a význam. Jsou-li advokáty, nesmí se přijímat jejich právní zastupování. Nadto klerikové kostelů všech vcelku i každého jednotlivě ztrácejí úřad, také kostelů katedrálních, metropolitních, patriarchálních, jako i klášterů a obročí, církevních úřadů, i kdyby – jak již bylo výše řečeno – je získali řádným způsobem.
   Jak klerikové, tak i laikové ztrácejí své úřady eo ipso i kdyby – jak bylo předesláno – tyto získali řádným způsobem jsou-li  nositeli výše uvedených důstojností, totiž jsou-li pány království, vévodství, panství a lenních statků. Tato království, vévodství, panství, lenní statky i jiné statky tohoto druhu nechť jsou zabaveny a zůstanou neobsazeny, potom nechť jsou právoplatně odevzdány těm, kdo si je nejdříve vezmou do vlastnictví, pokud tito mají upřímnou víru a zachovávají jednotu se svatou církví římskou i poslušnost vůči Nám a Našim nástupcům, římským  papežům, kteří následují podle kanonického práva.
 § 6    Preláti a biskupové, kteří před nastoupením svého úřadu zjevně odpadli od katolické víry, ztrácejí eo ipso veškerou autoritu i svůj úřad. Jejich povýšení do úřadu je neplatné a nijak nemůže být zplatněno.
   Dodáváme k tomu, že, mělo-li by se někdy zjevně stát, že biskup i kdyby zastával úřad arcibiskupa či patriarchy či primasa nebo byl kardinálem výše jmenované svaté církve římské, ba i kdyby byl legátem nebo římským papežem – jak již bylo výše poznamenáno – pokud by se před svým jmenováním do kardinálské hodnosti nebo před svou volbou římským papežem byl odchýlil od katolické víry, upadl do bludu nebo se dostal do rozkolu či takový vyvolal a zapříčinil, že byl jmenován nebo zvolen neplatně a neúčinně, i kdyby byl svorně zvolen jednomyslnou volbou všech kardinálů.  Ta nemůže být zplatněna ani přijetím biskupského svěcení nebo následným převzetím vedení a správy, ani samou intronizací římského velekněze nebo složením holdu nebo poslušností prokazovanou mu ode všech, i kdyby trvala jakkoliv dlouho vůbec nijak nemůže dosáhnout platnosti, ani nemůže být pokládána za platnou v jakékoliv části. Musíme mít za to, že všem, kdo byli takovým způsobem povýšeni do úřadu biskupů, arcibiskupů, patriarchů nebo primasů, byla udělena nebo je udělena v duchovních i časných věcech neplatná oprávněnost jejich správy. Všechno vcelku i jednotlivě, co skrze ně bylo kdykoli vyřčeno, učiněno vykonáno nebo rozhodnuto a všechno, co z toho vyplývá, postrádá platnost a vůbec nikomu nemůže poskytnout nějakou jistotu nebo dát nějaké právo.  Tak ztrácejí tito takovým způsobem do úřadu jmenovaní nebo zvoleni eo ipso a bez jakéhokoliv prohlášení každou důstojnost, postavení, čest, každý titul, každou autoritu, každý úřad a každou pravomoc, i kdyby tito takovým způsobem  byli do úřadu jmenováni nebo zvoleni, všichni vcelku a každý jednotlivě, se předtím neodchýlili od katolické víry a nestali se bludaři a nedostali se do rozkolu či takový nevyvolali a k takovému nedali podnět, ale stalo se tak až potom.
 § 7    Podřízeným osobám, a to jak světským a řeholním klerikům, tak i laikům, a také kardinálům, i těm, kteří se zúčastnili volby papeže jenž předtím odpadl od víry nebo byl bludařem či rozkolníkem, nebo nějak jinak mu dávali za pravdu a slíbili mu poslušnost a složili mu hold, což platí i pro kastelány, prefekty, kapitány a úředníky Našeho vznešeného města (Říma) a celého církevního státu, kteří jsou těmto takovým způsobem do úřadu jmenováni nebo zvoleným zavázanými a povinnými poslušností složením holdu nebo přísahy či dluhopisem; je dovoleno, beztrestně se kdykoliv zříci povinné poslušnosti a oddanosti vůči těmto, takovým způsobem do úřadu jmenovaným nebo zvoleným a těchto se stranit jako kouzelníků, pohanů, nevěstek a arcibludařů. Nicméně tyto podřízené osoby zůstávají nadále zavázáni věrností a poslušností vůči budoucím biskupům, patriarchům, primasům a vůči budoucímu římskému papeži, jenž bude následovat podle kanonického práva. K většímu zahanbení těchto takovým způsobem jmenovaných a zvolených, chtějí-li tito nadále pokračovat ve vedení a správě, je dovoleno, povolat proti nim pomoc světského ramene. Proto nesmějí ti, kteří se zřekli věrnosti a poslušnosti vůči těmto takovým způsobem jmenovaným a zvoleným podle výše uvedeného pravidla, být považováni za ty, kdo trhají nesešívané roucho Páně, ani podléhat cenzurám nebo mstícímu potrestání.
 § 8   Tomu neodporují apoštolská ustanovení a nařízení, ani privilegia a apoštolské listy, které těmto biskupům, arcibiskupům, patriarchům, primasům a kardinálům i komukoliv jinému – ať v jakékoliv souvislosti nebo v jakékoliv formě s jakýmikoliv klauzulemi – byli kdykoli vydáni; ani dekrety – ať vydané jako motu proprio nebo z jistého vědomí a v plnosti apoštolské pravomoci nebo i prostřednictvím konzistoře nebo jakýmkoli jiným způsobem, ani kdyby byly znovu schváleny a obnoveny a v mezích kanonického práva; ani kterákoliv kapitula, konkláve; i kdyby byly stvrzeny přísahou nebo apoštolským potvrzením nebo jakýmkoli jiným potvrzením, byť i od Nás samých. Všechny tyto současné přípovědi, jim dané, které byly výslovně vyjmenovány a uvedeny, které jinak zůstávají v platnosti, My nyní speciálně pro tyto případy rušíme, aniž by tomu cokoli jiného odporovalo.
 § 9   Aby však tento list došel vědomosti všech, jichž se týká, chceme, aby on nebo jeden jeho opis (podepsán vlastní rukou veřejného notáře a ověřen pečetí nositele církevní důstojnosti; ustanovujeme, aby takový došel plné hodnověrnosti) byl vyhlášen od některých z našich poslů a přibit na veřejích baziliky apoštolských knížat ve městě (Římě) a Apoštolské kanceláře, a také na okraji Campo dei Fiori a jeden jeho opis tam byl i přibitý ponechán. Vyhlášení a přibití, jako i ponechání takového přibitého opisu postačí a musí být považováno za slavnostní a zákonné, a žádné další vyhlášení není žádoucí, (potřebné) ani se o něm neuvažuje.
 § 10   Není tedy nikomu dovoleno, tento spis Našeho schválení , obnovení, sankce, ustanovení, zrušení, deklarace a dekretu komolit nebo opovážlivě proti němu vystupovat. Kdyby se o to někdo pokusil nechť ví, že na sebe přivolá hněv všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.

Dáno v Římě u sv. Petra, v roce 1559, roce od vtělení Páně,
15. dne před březnovými kalendami (tj. 15. února), ve 4. roce Našeho pontifikátu.
+ Já Pavel, biskup Církve katolické, jsem podepsal.

(Následují podpisy jedenatřiceti kardinálů)