Združenie dobrovoľných robotníkov pracujúcich na obrane Cirkvi, Tradície a Kráľovstva Kristovho.

10. 11. 2010


Činy mluví hlasitěji než slova

Nová odhalení týkající se vztahů mezi Vatikánem a FSSPX

Brian McCall

Převzato a přeloženo z The Remnant. Poznámka redakce: původní zprávu přejímáme bez úprav a komentářů.

Jeho Excelence biskup Bernard Fellay přednesl během nedávné konference Angelus Press k oslavě 40. výročí založení Bratrstva sv. Pia X. (15. – 17. října) podnětné a komplexní zhodnocení minulé a budoucí situace Bratrstva. Jeho dvouhodinový projev v kombinaci s jeho kázáním při pontifikální mši sloučily tato témata a vzpomínky do jednoho celku.
Setkání biskupa Bernarda Fellaye se Svatým otcem v Římě (srpen 2005).
Ačkoliv to asi není z pohledu věčnosti nejdůležitější aspekt konference, věnovala Jeho Excelence poslední půlhodinu nástinu politických a právních vztahů s římskými autoritami. Jeho poznámky, které mi osobně potvrdil v exkluzivním rozhovoru pro The Remnant poskytují neotřelý pohled na minulé, současné a budoucí události. Úplnou zprávu z konference Angelus Press včetně výňatků z mého rozhovoru s Jeho Excelencí se objeví v chystaném čísle The Remnant. Tento článek se bude soustředit pouze na právní pozici Bratrstva.
Jeho Excelence nás uvedla do souvislostí popisem vatikánské politiky jako procesu „rozporů“. Popsal nedávnou historii vztahů jako proces, kdy se jedna věc říká veřejně, ale pak se v praxi jedná odlišně. Zdálo se, že připravuje své posluchače, aby očekávali, že tato rozporná dynamika bude pokračovat, alespoň v dohledné budoucnosti.

Aby nám pomohl pochopit tuto dynamiku (oficiální postoj Vatikánu vs. skutečný postoj), přirovnal tuto situaci k vatikánskému postoji k rozsáhlé krizi v Církvi po Druhém vatikánském koncilu. Oficiální postoj zůstal po 40 let neměnný: Žádná krize neexistuje - žijeme v době rozkvětu Druhého vatikánského koncilu. A přesto, jak to Jeho Excelence dokumentovala osobními poznámkami Pavla VI., Jana Pavla II. a Benedikta XVI., vidíme ze strany Vatikánu nepřímé uznání bezprecedentní krize v Církvi, vážného odpadu od víry.
Biskup Fellay poukázal například na nedávné ustavení Papežské komise pro novou evangelizaci jako na papežovo de facto uznání krize navzdory oficiální linii, že vše je s pokoncilní Církví v pořádku.

Se zvláštním odkazem na Bratrstvo biskup Fellay vysvětlil, že Svatý stolec vyvíjí dvousměrnou politiku – oficiální de iure politiku, jíž odporuje konání de facto. Poukázal, jak je oficiální linie obsažena v dokumentu vydaném státním sekretářem po dekretu z roku 2009, který anuloval exkomunikace biskupů Bratrstva. Podle tohoto nesignovaného dokumentu Bratrstvo právně neexistuje a nepožívá „žádný právní status v Církvi“ s tím, že kněží FSSPX vykonávají svůj kněžský úřad „nedovoleně“. Přesto Svatý otec hovoří a koná konkrétní skutky v protikladu k tomu. Nezřídka dokonce uznává právní a platnou existenci a duchovní službu kněží Bratrstva.
Jeho Excelence popsala tuto situaci jako „princip konání“, který se vztahuje ke způsobu výkladu a užití právních norem. Cílem zákona je záměr zákonodárce. V případě, kdy je status zákona nejasný nebo nejistý, mají být právní texty vykládány ve světle tohoto záměru, jak se projevuje ve způsobu provádění zákona. Právní rozdíl je mezi zákonem „psaným“ a „zákonem, jak se aplikuje“. Dalším aspektem tohoto principu je to, že konání zákonodárce při výkonu práva může de facto zrušit literu zákona.

Pro právní laiky mezi čtenáři The Remnant, naše matky a otcové aplikovali tuto odvěkou pravdu skrze princip „činy mluví hlasitěji než slova“. Žádná jiná právní situace nebyla v Církvi v posledních desetiletích debatována více než právní postavení kněží a biskupů Bratrstva. Krátký internetový průzkum odhaluje, že právní pozici Bratrstva debatují katolíci virtuálně na všech stranách oné záležitosti. V tomto případě se musí přezkoumat činy svrchovaného zákonodárce (papeže), abychom dobře pochopili současný právní zmatek kolem této záležitosti.
Biskup Fellay demonstroval aplikaci tohoto „principu konání“ v případě Bratrstva na několika příkladech, z nichž většina nebyla předtím zveřejněna. Za prvé zmínil záležitost zpovědí u Bratrstva. Jak většina katolíků ví, existují jisté závažné hříchy, jejichž prominutí je vyhrazeno samotnému Svatému stolci. Jestliže kněz vyslechne zpověď takové osoby, která spáchala jeden z těchto vyhrazených hříchů, má podle církevního práva povinnost podat o tom do třiceti dnů zprávu Svatému stolci, aby získal povolení k udělení rozhřešení a návod k uložení náležitého pokání. Jeho Excelence dala najevo, že čas od času kněží Bratrstva vyslechli takovou zpověď, a že v každém případě zaslali požadované oznámení Svatému stolci. Ve všech těchto případech obdrželi z Vatikánu odezvu, že vše je „v pořádku a přípustné“ a knězi FSSPX bylo dáno povolení udělit rozhřešení.

Jaký závěr z toho máme vyvodit? Kněží Bratrstva zjevně mohou platně zpovídat. Pokud by kněží Bratrstva postrádali jakoukoliv formu jurisdikce zpovídat, Svatý stolec by odpověděl, že kajícník se má vyzpovídat u kněze se zákonnou jurisdikcí zpovídat. Pojednáváme zde z definice o závažném hříchu a tudíž hříchu smrtelném (za předpokladu, že jsou splněny všechny ostatní podmínky). Přesto Svatý stolec odpověděl FSSPX, že vše je „v pořádku a přípustné“. Svatý stolec tak de facto uznal jurisdikci FSSPX zpovídat, což je postoj, který Bratrstvo a mnozí kanoničtí experti po léta sdíleli vzhledem k jinak zjevně obtížné právní situaci.
Druhý příklad, který biskup Fellay citoval, souvisí s kněžími, kteří opouští Bratrstvo sv. Pia X. poté, co byli vysvěceni od jednoho z jeho biskupů. V souladu s církevním právem a praxí kněz, který je vysvěcen na kněze mimo Církev (tj. od biskupa, který ačkoliv je platným držitelem biskupské moci se nicméně oddělil od katolické Církve) má zákaz (do svého návratu do katolické Církve) vykonávat kněžské pravomoci kvůli svému nedovolenému svěcení.
Přesto, jak vyložil biskup Fellay, kdykoliv kněz vysvěcený biskupem Bratrstva opustil Bratrstvo, ale chtěl zůstat knězem, dovolil mu Svatý stolec vykonávat kněžské pravomoci. Právní závěr je nevyhnutelný: kněží FSSPX nebyli vysvěceni „mimo Církev“. Ačkoliv Jeho Excelence nezmínila žádná jména, víme z případů zakladatelů Bratrstva sv. Petra, přes kněze Institutu Dobrého Pastýře, kněze Sv. Jana Vianney z Campos (Brazílie) až po dlouhý seznam jednotlivých kněží vysvěcených biskupem FSSPX, že jim všem bylo dovoleno vykonávat své kněžské pravomoci. Nebyli tudíž z pohledu Svatého stolce vysvěceni „mimo Církev“. (Nejde o případ jednoho či dvou izolovaných kněží, kterým byla poskytnuta výjimka z této normy, ale spíše jde o stálou praxi, kdy je všem těmto kněžím povoleno vykonávat své kněžské úkoly.)

Třetí příklad, který Jeho Excelence přednesla, má souvislost s harmonogramem svěcení kněží, které se mělo odehrát v březnu 2009 v Německu. Jak tehdy informoval The Remnant, němečtí biskupové těžili z pokusu médií sabotovat snětí exkomunikací z /biskupů/ FSSPX Svatým otcem a tehdy aktuálního rozhovoru biskupa Williamsona („shodou okolností“ vydaného v předvečer oznámení historického rozhodnutí Svatého otce). Jak bylo v The Remnant dříve zmíněno, Svatý stolec kontaktoval biskupa Fellaye se žádostí, aby se svěcení přesunulo na jiné místo kvůli snížení napětí mezi Svatým stolcem a německými biskupy. Ve své promluvě na konferenci Angelus Press biskup Fellay odhalil podrobnější detaily této mimořádné intervence.
Vatikán požádal biskupa Fellaye, aby přesunul svěcení mimo jurisdikci německých biskupů. Pokud by to biskup Fellay učinil, nabízel vatikánský kardinál výměnou, že Bratrstvo „bude do Velikonoc právně uznáváno“. Tím mělo být pokryto dvoutýdenní období, v němž se měla svěcení udát. Biskup Fellay vyjasnil, že se dotazoval kardinála, proč je to požadováno, když podle nedávného dokumentu státního sekretáře Bratrstvo „ani právně neexistuje“. Kardinál odpověděl, že „tomu papež nevěří“.

Jak víme, biskup Fellay vyhověl žádosti Vatikánu přesunout svěcení (čímž opětovně demonstroval svou ochotu poslouchat papeže). Když Jeho Excelence dovyprávěla tento příběh, v místnosti bylo slyšet hromadný povzdech úžasu.

Diskuze toho večera zahrnovaly mnoho otázek ohledně toho, zda jsme se my všichni přeslechli nebo špatně pochopili, co Jeho Excelence dříve toho dne řekla: „Myslel tím skutečně, že Vatikán po dva týdny v loňském březnu uznal právní existenci Bratrstva?“ Když jsem později osobně hovořil s Jeho Excelencí, znovu jsem mu ze svých poznámek zopakoval jeho vlastní slova a zeptal jsem se ho, zda se přeřekl nebo zda jsem se přeslechl. Řekl: „ Přesně to jsem řekl, slyšel jste mě správně.“ Poté jsem se zeptal: „Co to znamená, pro takový výrok neexistuje žádný precedent? Jak můžete mít po dva týdny právní statut a pak jej zase nemít?“ Pokrčil rameny a odpověděl, že tak to řekl kardinál.

Žijeme v zajímavé době!

Jak můžeme tuto mimořádnou událost interpretovat? Za prvé, je tu kardinál ve Vatikánu, který tvrdí, že papež nevěří tvrzením v dokumentu, který pochází z oficiálního vatikánského orgánu. Dokument vydaný státním sekretariátem říká, že Bratrstvo v Církvi neexistuje a přesto papež věří tomu, že Bratrstvo v ní existuje. Vatikán poté souhlasí s tím, že dočasně uzná Bratrstvo výměnou za změnu místa konání svěcení FSSPX. Jak vážně bere papež tento nedostatek právního uznání, když jej může nabídnout jako pouhý zlomek pro smlouvání?

Biskup Fellay se pokusil dát nějaký smysl těmto rozporům, ale vše, co nám mohl říci je to, že toto je realita, kterou musíme v současnosti přijmout. Politika Vatikánu se zdá být rozporuplnou politikou, která kolísá mezi „zavržením a obdivem“, poznamenala Jeho Excelence. Zdá se, že je přesvědčen, že pokud se týká osobních sentimentů Benedikta XVI., jde o obdiv k FSSPX. Vyjádřil se, že při svém prvním setkání s papežem Benediktem XVI. Jeho Svatost dvakrát zmínila arcibiskupa Lefébvra – poprvé, jako „ctěného arcibiskupa Lefébvra“ a později při konverzaci jako „arcibiskupa Lefébvra, tohoto velkého muže univerzální Církve“.

Máme tedy věřit, že papež věří, že schizmatický exkomunikant je ctěný a velký muž univerzální Církve? To by byl nesmysl. Jediným logickým vysvětlením je, že papež považuje arcibiskupa za věrného syna Církve, kterým je. Jeho Excelence také tvrdí, že kardinál Castrillon Hoyos vyjádřil stejný postoj, když v narážce na dílo Bratrstva Jeho Eminence řekla, že „ovoce je dobré, proto je tam přítomen Duch svatý“.

Víme, že pro posouzení kdo je a kdo není v Církvi, nám dal Náš Pán vodítko – „po ovoci jejich poznáte je“. Duch svatý nemůže být mimo Církev, je-li tedy On s Bratrstvem, Bratrstvo je v Církvi. Tato logika je nezvratná.

Ale jak to, že papež a Vatikán může sdílet tuto politiku hlásání jedné věci, ale konání jiné? Jak mohou duchovním dovolit tvrdit, že zpovědi u kněží Bratrstva nejsou platné a pak svými vlastními skutky dávat jasně najevo, že zpovědi u FSSPX jsou „zcela v pořádku a přípustné“? Jak může být Bratrstvo na dva týdny právně uznáno a pak po dvou týdnech přestane být takto uznáváno? Neukazuje to nezájem Vatikánu o závažnou věc „právního“ uznání Bratrstva?
Odpověď, k jejímuž pochopení nás Jeho Excelence vedla, je, že z politických důvodů Benedikt XVI. cítí, že za dané situace v dnešní Církvi a „vlků“ v ní, nemůže Bratrstvo uznat de iure. Přesto, protože ví, že je Bratrstvo „uvnitř Církve“ a „nese dobré ovoce“, uzná, jak jen je to možné, jeho legitimitu de facto. Jak P. Scott Gardener poznamenal při své přednášce dříve toho dne, omyl /biskupské/ kolegiality zamezil nápravě omylů a zneužití, která zplodil koncil. P. Gardener informoval, že jistý vysoce postavený kardinál před ním připustil, že kolegialita učinila Církev v podstatě „neovladatelnou“.

Totéž přede mnou připustil jeden americký kardinál při soukromé konverzaci již v květnu 2010. Benedikt XVI. se z praxe poučil, že přijde i o tu trochu vlivu, kterou má nad biskupy většiny světa, sjednocených ve své kolegiální neposlušnosti a ignorování jeho autority, pokud zajde příliš daleko v konání správné věci.
Biskup Fellay doložil tento bod konkrétními příklady. Popsal, jak se v roce 2003 setkala skupina kardinálů včetně Josepha Ratzingera, aby rozhodli, co s Bratrstvem a tradicí. Shodli se, že se musí uspořádat apoštolská administrativa, aby se dal právní status a nezávislost tradičním skupinám. Existovala neshoda ohledně toho, zda by Bratrstvo mělo tvořit „páteř“ této struktury, na níž budou napojeny ostatní skupiny, nebo zda by mělo být organizováno nezávisle v rámci stávajících společenství Ecclesia Dei.

Když byl v roce 2005 Benedikt XVI. zvolen, začal tento plán realizovat. Biskup Fellay předložil více podrobností ze svého počátečního setkání s Jeho Svatostí. Tohoto setkání se účastnil kardinál Castrillon Hoyos, Svatý otec, biskup Fellay a P. Schmidberger. Papež se zeptal kardinála Castrillona, „jak se věci mají“. Kardinál odpověděl: „Dnes můžete uznat Bratrstvo sv. Pia X. Zaslal jsem vám dokument, kterým to lze provést.“
Papež odpověděl, že tento dokument obdržel a předal jej Radě pro výklad legislativních textů, jestli je „v souladu s Církví“.
Biskup Fellay poznamenal, že dokument musel obsahovat něco neobvyklého, pokud musel být takto přezkoumán. Přesto, ať je důvod jakýkoliv, papež byl očividně zablokován a tak tento dokument – připravený kardinálem Hoyosem a schválený papežem (a odeslaný k technickému prostudování) – nespatřil světlo světa. Proč ne?
Biskup Fellay vyjevil, že v roce 2006 přijeli do Vatikánu němečtí biskupové a důrazně se proti tomuto projektu postavili. Co tedy papež učinil? Uvolnil mši a sňal exkomunikace z biskupů FSSPX. Všichni si pamatujeme, co se stalo papeži potom. Vypuklo doslova peklo. Svět se na něj vrhnul.

Biskup Fellay dále obrátil naši pozornost k poslednímu incidentu, kdy papež jmenoval konzervativního P. Gerharda Maria Wagnera za biskupa v Linci v Rakousku. Papež byl znova napaden v médiích za toto „ultrakonzervativní“ jmenování. Papež určitě usoudil, že vyprovokování neposlušnosti a vzpoury ze strany biskupů světa nestojí za to, aby Bratrstvo uznal de iure. Jediným řešením je poskytnout uznání de facto, přičemž rozhovory Vatikán – FSSPX pokračují.
Navíc detaily z tohoto setkání v roce 2005 a tajemný „dokument uznání“, který z něj vzešel, vylučují argument, který používá mnoho odpůrců Bratrstva, kteří tvrdí, že ačkoliv Bratrstvo mělo kdysi suplovanou jurisdikci, ztratilo ji, když „odmítlo nabídku řádné jurisdikce“. Sám jsem tento argument slyšel při více příležitostech.
Biskup Fellay však upozornil, že mu vlastně nikdy u příležitosti tohoto setkání nebyla ukázána (nebo předložena) skutečná konkrétní nabídka jurisdikce. Zjevně ani neviděl onen dokument, který papež poslal k posouzení. Řekl nám, že ten dokument „musel být“ neobvyklý a naznačil, že jeho obsah si odvozuje pouze z dedukce. Jak může někdo odmítnout nabídku jurisdikce, která vůbec nebyla předložena, a která je nyní ztracena ve vatikánském procesu posuzování kvůli intervenci německých biskupů? Tento argument tudíž padá. Nebyl to biskup Fellay, který „odmítl přijmout“ řádnou jurisdikci. Jsou to neloajální biskupové světa, kteří svázali papežovi ruce a tím mu zabránili v podpisu!

Biskup Fellay také na konferenci Angelus Press obrátil naši pozornost k souvisejícímu náznaku ve formulaci vatikánského dekretu, který anuluje exkomunikaci FSSPX. V posledních odstavcích tohoto dekretu stojí:
Na základě pravomocí jasně mi udělených Svatým otcem Benediktem XVI. promíjím z titulu tohoto dekretu trest exkomunikace latae sententiae, který si přivodili biskupové Bernard Fellay, Bernard Tissier de Mallerais, Richard Williamson a Alfonso de Galarreta a byl vyhlášen v červenci 1988. Současně deklaruji, že k dnešnímu datu Dekret tehdy vydaný nemá dále právní účinnost.
Biskup Fellay upozornil na to, co nám všem mělo být zřejmé. Bez ohledu na skutečnost, že první věta zmiňuje pouze čtyři ze šesti biskupů, kterých se původní dekret týká, poslední věta jasně konstatuje, že původní dekret „nemá dále právní účinnost“. To znamená, že původní dokument přestal právně existovat.

Jestliže dekret, který prohlašuje, že jsou arcibiskup Lefébvre a biskup de Castro Mayer exkomunikovaní latae sententiae, nemá žádnou právní účinnost, byla ta deklarace, pokud jde o ně také stažena. Abychom se vyhnuli tomuto zřejmému závěru, muselo by být řečeno „ pouze pokud jde o tyto čtyři biskupy“ nemá původní dokument žádnou právní účinnost.
Musím připustit, že jsem se cítil dosti hloupě, že jsem si tehdy nevšiml toho, co bylo jasně a decentně dosaženo touto chytrou formulací. Deklarovaná exkomunikace latae sententiae proti arcibiskupu Lefébvrovi a jeho spolehlivému spojenci z roku 1988 byla sňata bez toho, že by byli jmenovitě zmíněni. Kdyby to bylo učiněno jmenovitě, vyvolalo by to pravděpodobně další biskupskou vzpouru.
Vody skrze něž náš Svatý otec kormidluje Petrovu bárku, jsou zjevně nebezpečné!

Kam nás tedy všechny tyto nové informace vedou? Mám výrazný dojem, že Jeho Excelence pracuje na tom, aby pomohla věřícím být realisty ve svých očekáváních. Naše pomoc je ve jménu Páně, ne v právním dokumentu z Vatikánu, který do velké míry ztratil kontrolu nad vládou v Církvi. Přesto papež dělá, co může, aby ujistil své nejvěrnější syny, že mají držet tento směr. Svými slovy a činy stále projevuje svou vůli. „Ovoce je dobré, proto je tam přítomen Duch svatý“.

Svatý otec pokračuje odhodlaně vpřed, i když kolem něj zuří bouře. Zcela v rozporu s touto oficiální linií požadovanou biskupy světa, pokračuje papež slovně i v praxi, (snětí exkomunikací FSSPX, uznání platnosti zpovědi jeho kněží, povolení jeho bývalých kněží vykonávat své kněžství, „uznání“ Bratrstva na dva týdny) jako že jsou kněží Bratrstva katolickými kněžími platně a dovoleně pečujícími o duše a dobro Církve. Bylo by to pro celou Církev snadnější, kdyby papež prostě uznal oficiálně a písemně to, co manifestuje nepřímo? Snad. Ale to se nám snadno říká z pohodlí našich obývacích pokojů někde na druhém konci světa.

Co se biskup Fellay pokouší objasnit je to, že život s tímto rozporem vatikánského veřejného odsouzení a tichého souhlasu je oběť, o kterou Bůh žádá kněze Bratrstva, aby ji v tuto chvíli snášeli.
Ve filmu A Man for All Seasons je krásná scéna, kde sv. Tomáš More přesvědčuje svého dobrého přítele vévodu z Norfolku, aby před veřejností předstíral hádku s ním. More chápe, že pro vlastní dobro jeho přítele musí být vévoda vnímán jako nepřítel. To je pro oba muže, kteří se navzájem opravdově milují, velká oběť.
Zdá se, že Benedikt XVI. žádá biskupy a kněze Bratrstva, aby mu dovolili předstírat, že s nimi existuje tato veřejná „rozepře“, která by mu pomohla vládnout neovladatelné skupině biskupů.
Mám dojem, že biskup Fellay souhlasí s tím, dále snášet toto veřejné stigma. Co mohou věřící za takových podmínek udělat? Modlit se a nabízet oběti tak, aby se jejich kněžím a biskupům dostalo milosti snášet to pro dobro duší, Církve jako celku a Svatého otce. Jak dlouho to musí pokračovat? To ví jen Bůh. Ale poměry za kterých to skončí, jsou jasné – až bude papež moci svobodně vládnout Církvi a přestane být „vězněm biskupů“. Až ten den nadejde, věřím, že biskup Fellay si je jistý, že papež bude plakat radostí, že může veřejně obejmout své věrné syny.
Věřící mohou udělat ještě jednu věc. Modlit se za papeže. Modlit se, aby měl sílu neutíkat ze strachu před vlky, jak nás o to prosil ve svých prvních slovech jako papež. Už nyní je intenzivně napadán pro své de facto uznání Bratrstva. Určitě potřebuje modlitby víc než kdy před tím, pokud tak má někdy učinit de iure.

Ještě je jedna věc, kterou, jak věřím, můžeme učinit. Když jsem slyšel srdečná slova biskupa Fellaye, byl jsem osobně svědkem jeho čestnosti a očividné svatosti. Proto věřím, že musíme společně pracovat na zastavení zlé pomluvy, že biskup Fellay „prodá Bratrstvo“. Všichni jsme viděli ty pomluvy, které létají po internetu, ale jsem přesvědčen, že taková věc je nemožná. Jeho Excelence je nejen naprosto rozumná ve svém jednání s Vatikánem, ale ve světle jeho rozsáhlých poznámek na konferenci (o nichž bude reportáž v příštím čísle The Remnant) je také vlastníkem stejné pevnosti kombinované s uvážlivým smyslem pro uměřenost jako jeho předchůdce arcibiskup Marcel Lefébvre.

Věřit, že Bernard Fellay „prodá tradici“ za třicet stránek právního textu, který poskytne uznání de iure, se rovná tvrzení, že Marcel Lefébvre se pokoušel „prodat tradici“, když také znova a znova jezdil do Říma, vlastně na žádost Vatikánu, aby se pokusil vyřešit právní statut svého Bratrstva v Církvi už v době krize před čtvrt stoletím.
Nevěnujme pozornost těmto smyšleným pomluvám o biskupu Bernardu Fellayovi. FSSPX je v dobrých a schopných rukou.

Deo Gratias.

Prevzaté z www.vendee.cz